Naší třetí radostí je černá chlupatá potvůrka jménem Saffia,která si za dobu co je u nás vysloužila spoustu přezdívek :-) Normálně se jí říká Saffinko,Saffoušku,ale slyší i na : "Ty vobludo černá  :-)"
Tak jí říkám, když si spolu hrajeme, takže jí tak říkám velice často :-)

Ale nejprve bych Vám ráda něco povyprávěla o tom jak to se Saffinkou začalo.

Alinku,naší bílou obludu, jsme odevzdali pár dní po Vánocích. Při poslední návštěvě střediska v Praze na začátku prosince nás na to připravili,takže jsme už s tím počítali.
Samozřejmě jsem byla smutná, ale já jsem měla i velkou radost, protože mě těšilo,že Alinka bude někomu pomáhat stejně jako Mery. Teď už ale bohužel víme, že tomu tak není (viz rubrika Moje Alinka).

Hned první den bez Alinky byl doma velice smutný.Nikdo mi ráno neoblízl obličej,abych se pořádně probudila,nikdo do mě odpoledne nešťouchal čumákem, že chce jít ven a večer,když sem seděla v křesle a koukala na televizi, tak si mi nikdo nelehl na nohy a nezahříval je :-( Prostě doma najednou bylo prázdno, ale já věděla, že se z Prahy co nejdřív ozvou aby nám dali informace o dalším štěněti, takže sem registrovala každé zazvonění mámina telefonu a taky sem se brzo dočkala..

Paní ředitelka střediska v Praze nám oznámila,že 25.ledna si budeme moct přijet pro další štěňátko. 
Jakmile jsem se to dozvěděla měla jsem velikou radost a začala sem přemlouvat rodiče aby mě vzali s sebou do střediska a omluvili mě ve škole, že si chci štěně taky jednou vybrat já.
Mamka s taťkou svolili a já už jen počítala dny :-) Kupodivu uteklo to docela rychle...
Byl pátek ráno a já vylítla z postele jako jindy,když se nemusí do školy, tak vstávání takovej problém nedělá:-)

Naskládali jsme se do auta a vyrazili směr Praha.Cesta byla dlouhá,ale já ji přežila se sluchátkama v uších a dobrou muzikou.

Když jsme dorazili ke středisku, tak jsem vylítla z auta a vůbec sem si nelámala hlavu s tím, že taťka ještě couval a snažil se dobře zaparkovat.

Prošla jsem bránou dovnitř a skrz skleněné dveře jsem uviděla jak se po středisku prohání několik malých černých chlupatých kuliček,které nás přivítaly vrcením maličkých ocásků :-)

Byla tam čtyři štěňátka. Všechna byla černá a roztomilá. Byli to dva psi a dvě fenky.My jsme měli zamluvenou fenku a tak jsem dostala nadlidský úkol a to vybrat si z těch dvou krásných roztomilých a miloučkých slečen jednu, která nám přibližně na rok bude doma dělat společnici. Byl to těžký úkol,ale ony byly naprosto stejné a tak mi to v podstatě bylo jedno, ale Saffinka si mě vybrala sama.
Když jsem si je obě hladila, tak Sandy si kousala do hračky, která se kousek od ní válela a moc velkej zájem o mě nejevila, ale zato Saffinka se mi zakousla do mojí tenisky a začala si na ní pochutnávat :-)

V té chvíli jsem věděla, že tahle bude naše.Nasadila jsem jí obojek abych si jí pak poznala a naši vyrazili s paní ředitelkou a sekretářkou do kanceláře aby podepsali smlouvu a vyřídili všechny ty papíry. Já jsem si mezitím hrála s hafanama a krásně jsem si užívala páteční dopoledne :-)

Teď ještě abych něco řekla o jménu Saffia.
Štěňátka z tohoto vrhu se musela jmenovat od písmena "es" a  pro fenky byla vybrána jména Saffia a Sandy,takže jsme si mohli vybrat z těchto dvou jmen.
Sandy je moc hezké jméno, ale Saffia je takové zvláštní a hned zaujme. Zaujalo jak mne, tak i mamku a taťku a bylo vyřízeno. Chlupáčka, kterýho si vybereme bude Saffinka :-)

Takže bylo vybrané jméno,bylo vybrané i štěňátko a smlouva byla podepsaná. Teď už se zbývalo jen rozloučit a vyrazit na cestu domů,kde už nás netrpělivě čekali babička s dědou aby se přivítali s novým členem rodiny.

Po seznámení se s babi a dědou jsme vyrazili na  průzkum jejího nového domova. Vynesla jsem jí po schodech nahoru,sundala vodítko a obojek. Saffinka se kolem sebe rozhlídla a pak jí její zvědavost hnala dopředu na průzkum kuchyně, obýváku a nakonec jejího pelíšku, který byl plný hraček a Saffince se na první pohled velice zamlouval :-)

Ze Saffinky jsem měla neuvěřitelnou radost,stejně jako z Merynky a Alinky,ale za to dobu co je u nás o ní mohu říct toto:

Saffince bude za pár dní 6 měsíců a za tu dobu jsem poznala, že je to snad nejmilejší tvoreček co existuje. Je velice šikovná a učenlivá a strašně vychytralá. Je to moje skvělá kamarádka,kterou bych za nic nevyměnila.

Každé volné odpoledne spolu vyrážíme někam ven do přírody. Nejradši se spolu procházíme po takových "opuštěnějších" cestičkách, kde zřídka kdy narazíme na živou duši :-)
Saffinka, jako správná průzkumnice,jde vždy pár kroků přede mnou, ale stále se ohlíží, aby o mě měla přehled. A když náhodou zpomalím, tak na mě počká nebo si pro mě dojde a šťouchá do mě abych zrychlila.

Když náhodou někde potkáme potok nebo nějakou louži, tak se Saffinka na mě ohlídne s tázavým výrazem v očích, ale i když jí řeknu ne, tak Saffoušek neodolá a skočí do vody, kterou moc miluje :-) Běhá tam a zpátky, cáká kolem sebe a je velice spokojená a to že je celá od bahna jí ani trošičku nevadí.

Co se týče výcviku musím říct, že je úžasná. Jak jsem už psala je velice šikovná. Zatím jí nedělá problém žádný povel a na poslední návštěvě srazu štěňat v Praze svoji šikovnost dokázala a slečny cvičitelky jí velice chválili z čehož jsem samozřejmě měla velikou radost :-)

Saffinka je úžasná holka,ale zatím je tu jeden problém a to, že trpí kynetózou, to znamená, že nesnáší cestu v dopravních prostředcích, kterou by vodící pes měl dobře zvládat.

Saffinka  zatím dostává kinedryl, ale my doufáme, že Saffi z toho vyroste a tím pádem překoná jednu velkou překážku k tomu, aby se mohla stát skvělým vodícím psem.

Držíme ti palce Saffoušku!!! :-)